Psychická odolnost

Možná, že vás toto téma bude poněkud šokovat. Ale někteří mí přátelé začínají v poslední době propadat různým trudomyslným náladám ohledně blízké i vzdálenější budoucnosti. Někdo se bojí vyšší četnosti živelných pohrom v důsledku změn klimatu, další se děsí možnosti, že ekonomická krize může přerůst v ozbrojené konflikty apod. Nějakou dobu jsem to nebral moc vážně v duchu citátu ze Stopařova průvodce po galaxii („to je úplně normální paranoia, každý ve vesmíru jí trpí“), ale zároveň jsem žasl nad tím, co všechno jsem od těchto lidí slyšel.



Měl jsem totiž v minulosti tu více, tu méně co do činění s aktivitami jako tramping, přežití v přírodě, cvičení civilní obrany, cvičení červeného kříže apod., a tak mám o krizových situacích určitou jasně-nejasnou představu ohledně toho co asi tak zhruba je důležité a co ne.

Možná – pokud trpíte podobnými obavami – by se vám něco z následujících úvah mohlo hodit. Záměrně píšu tyto řádky takto opatrně, protože základní zkušenost, kterou jsem si z těchto aktivit odnesl je, že nikdy se nemůžete dopředu připravit na všechno a jak říká klasik – teorie a praxe se v praxi liší mnohem více než teorie a praxe v teorii. :-)

Než se ale pustím do praktických úvah a rad ohledně nouzových zásob, první pomoci, hašení požáru, evakuace apod., tak cítím nutnost začít s otázkou psychické odolnosti. Protože nejvarovnější zkušenost, kterou jsem v minulosti získal, je poznání, že nikdy nemůžete doopravdy dopředu odhadnout jak se v případě nějaké krize zachováte vy sami nebo vaše okolí. Opravdu ani u sebe sama si nemůžete být jisti, pokud jste nic takového nikdy nezkusili.

Základním problémem naprosté většiny lidí totiž je, že si nechtějí připustit, že by se jim samotným mohlo něco přihodit. Když tak občas hovořím s některými mými známými, kteří se zaobírají úvahami o „konci světa“, tak mnohdy s úžasem zjišťuji, že tyto „nevinné dobré duše“ si myslí, že jich samotných by se taková vpravě globální událost téměř ani nedotkla.

Co k tomu dodat? Snad jednu praktickou zkušenost přímo z naší rodiny z povodní v r. 2002. Jedni naši velmi blízcí příbuzní bydlí v Praze v Holešovicích a byli zcela skálopevně přesvědčeni, že jim a potažmo celé Praze se nemůže nic přihodit. Když pak byla v jejich čtvrti vyhlášena evakuace, tak podle všeho odešli z domu jen s mobilem a nabíječkou a s oblečením, které měli na sobě a strávili pak asi dva týdny v evakuačním centru ve škole.

Ironií je, že ještě den před tím jsem s nimi telefonoval a říkal jim, ať přijedou k nám do Písku, kde jsme tehdy bydleli a když odmítli, tak jsem se ptal, zda mají sbalená evakuační zavazadla. Tvrdili, že ano (a jak už jsem zmínil, podle dalšího vývoje událostí to zřejmě nebyla pravda – ale pravdu se už asi nedozvím) a říkali, ať se hlavně my připravíme, protože v televizi říkali, že v Písku se bude evakuovat. Fakt, že evakuovat se budou ulice u řeky a že k našemu domu by se voda dostala snad jen při potopě světa, neboť by nejdříve musela překonat velké i malé náměstí a vydat se nahoru Budějovickou ulicí (kdo to tam neznáte - všechno je to do kopce, převýšení nad řekou jsou desítky metrů), je zcela nezajímal – v televizi to přece říkali a Prahu přece chrání přehrady...

A to nejlepší na konec – aby se jim nic nestalo s autem, odvezli ho „pro jistotu“ den předem na druhou stranu řeky, takže pak už nemohli dělat vůbec nic, jen čekat, až voda opadne. Proč to takto udělali, to nikdy nevysvětlili.

Připadá vám to celé jako nesmysl? Myslíte, že jsem si to vymyslel? Kéž by. Bohužel se to tak opravdu stalo. Chcete-li se tedy opravdu reálně připravit na možné krizové situace, pak si nejdříve musíte sami připustit, že i vám se může něco přihodit. A hlavně reálně se zamyslet nad tím, co asi se vám může přihodit a co můžete udělat pro zmírnění důsledků. Jen tak můžete v reálu zmenšit počet „kiksů“ - vyhnout se jim úplně samozřejmě není možné.

Možná vám to tak nepřijde, ale už tímto zamýšlením se a praktickými přípravami si pěstujete svou psychickou odolnost. Nevěříte? Určitě už jste slyšeli někoho říkat něco jako – na to já ani nemůžu myslet, hned se mi z toho dělá špatně, když si představím, co by se mohlo stát. Proč na to dotyčný nemůže myslet? Proč se mu dělá špatně? A na druhou stranu – čím to je, že profesionálové dokáží krizové situace zvládat?

Teď se dopředu omluvám všem odborníkům za obrovské zjednodušení. Ale v zásadě platí, že jedny svírá děs, protože neví, co by se všechno mohlo stát a neví, co by si v takovém případě počali. Jinými slovy – děsí je neznámo a vlastní bezmocnost proti němu. A naopak profesionálové si při různých příležitostech opakovaně vyzkoušeli co si kdy počít a co jak vyřešit a protože mají tyto zkušenosti a nacvičili si různé stereotypy, je i jejich psychická odolnost větší, protože se nemusí obávat neznáma a jsou si vědomi toho, co mohou ovlivnit. Určitě jste už slyšeli v nějakém americkém akčním filmu větu typu - „lidi, tohle jsme trénovali, víme co máme dělat.“ O tom to je. Říkám – nebijte mne za zjednodušení, nicméně v zásadě to tak funguje.

Samozřejmě, že mnohé hned napadne, že existuje i druhý extrém – někteří lidé si přímo libují v úvahách o tom, co by se komu mohlo stát – rozuměj někomu jinému, jenom ne jim. Zvláště starší lidé jsou často do takového uvažování zabředlí „až po uši“ a to je samozřejmě nesmysl.

Ale pojďme dál – chcete-li dále zvyšovat svou psychickou odolnost, je dobré záměrně sebe sama vyzkoušet. Zkusit si, jak se zachováte při dlouhodobém bdění, při půstu, jak zvládáte černočernou tmu, jak zvládnete práci venku za nepříznivého či velice nepříznivého počasí apod. Samozřejmě všeho s mírou. Nicméně díky takovým testům zjistíte např. jaké ochranné pracovní prostředky potřebujete, zda máte vhodné oblečení či zda se vůbec umíte vhodně obléknout do nepohody apod. Já vím, že to zní všechno velice triviálně a úsměvně a samozřejmě, ale o to tu nejde – jde tu o to natrénování a také vás to podnítí k dalším úvahám a shánění zkušeností ostatních. Protože až k něčemu dojde, tak se může snadno stát, že nebudete mít moc času na přemýšlení.

Já jsem takové „bobříky“ absolvoval tu dobrovolně tu nedobrovolně při svých dřívějších aktivitách a reálné zkušenosti se mnohdy dost krutě lišily od mých původních romantických představ. Pochopitelně by byl nesmysl, abyste si na podobných sebe-testech zakládali svůj egoismus, jako že vydržíte všechno. Život by vám velice rychle ukázal, že je to nesmysl.

Také se z toho dá udělat i svého druhu hra a dobrodružství, do něhož se dá hravou formou zapojit celá rodina. Např. den či večer bez elektřiny a případně bez tekoucí vody, vaření nouzovým způsobem, základy první pomoci, hašení malých ohňů apod. I svoje děti tak můžete lehce a hravě naučit, jak si poradit v méně obvyklých situacích. Na internetu i v různých knihách se o tom dá najít dost.

Každopádně – než se děsit neznámých nebezpečí a snažit se tvářit jako že vám se nic stát nemůže, je mnohem lepší zkusit si na různé situace zahrát, promyslet si je a hledat jejich řešení – samozřejmě konstruktivně, bez hysterie. Přijdete tak na spoustu drobností, které je potřeba vychytat a získáte i zajímavé zážitky. Nemyslím si, že tím píšu něco nového nebo objevného, ale kolik lidí toto opravdu udělá?


převzato: http://www.ekovesnicky.cz/

Aktivní témata na fóru

  • Citace: milo1944  Dnes v 04:31:22 odpoledneTak na tohle jsem docela zíral :Britové se bojí brexitu...

  • Proč? S ohledem na to že představy Britů jak jim EU odsouhlasí všechny podmínky vzaly...

  • Tak na tohle jsem docela zíral :Britové se bojí brexitu a dělají si zásoby jídlahttps://zpravy.aktualne.cz/zahranici/velka-britanie-brexit-pripravy-potraviny-nedostatek-jidlo/r~2fd0b70ed2c811e890ecac1f6b220ee8/?redirected=154...

  • Nádherný pohled odjinud k segregacím, nejen etnické či rasové....https://www.youtube.com/watch?v=qpjhSmoodu0