Druhý pokus zpracování žaludů dopadl lépe, než první. Nasbírali jsme druhou várku, pěkné velké žaludy, zrovinka začínaly klíčit. Vyloupal jsem je jako posledně, ale nevařil. Mísu plnou žaludů jsem naplnil vodou, kterou jsem dvakrát denně vyměnil. To celé čtyři dny.

Po čtyřech dnech jsem žaludy umlel ve strojku na maso - byla to rasovina. Jakmile jsem nasypal do mlýnku hrst žaludů, málem jsem kliku ulomil. Musel jsem mlít po čtyřech, pěti žaludech. Víc to nešlo.

Namletou žaludovou žmolenku jsem rozprostřel na plech a na 125°C v troubě pražil. Trochu jsem se bál, abych žaludy nespálil, takže jsem předpraženou hmotu sesypal na pánev a pokračoval v pražení na pánvi, měl jsem to tak víc pod kontrolou. Šlo to ale dost rychle, málem jsem to i tak přešvihnul.

Když se mi zdálo, že už jsou žaludy upražené tak akorát, sesypal jsem je a v mlýnku na kávu přemlel na jemno. Umletá káva byla moc světlá, chtělo to ještě dodělat. Takže jsem žaludovou kávu znovu rozprostřel na plech a na 100°C vrátil do trouby. Poté, co trochu ztmavla, přesypal jsem ji na pánev a dodělal.

Teď tu sedím, popíjím černou žaludovou kávu a přemýšlím, jak chutná. Je hořká. Možná trochu přepražená, nevím. Trochu svíravá. Chtná mi podobně jako cikorka. Myslím, že kdybych ji osladil a zjemnil mlékem, nikdo ji od melty nebo cikorky nepozná. Jsem spokojený.

převzato: http://hlad.posterous.com/zaludova-kava-20964