Program osobní potravinové bezpečnosti v pěti bodech

Za Velké hospodářské deprese lidé stáli dlouhé fronty na polévky, sbírali pampelišky a orobinec, své děti dávali spát bez večeře, na smetištích se předbíhali o zbytky jídla a v některých případech dokonce umírali na hlad a podvýživu. Jídlo bylo vzácné a přístup k němu nebyl samozřejmostí.

 

video na youtube

Chvěje-li se dnes ekonomika průmyslového světa pod tíhou astronomických dluhů a vysokých cen ropy, z potravinové bezpečnosti se v blízké budoucnosti může znovu stát otázka, která poznamená celou generaci. Míra zadlužení je dnes vyšší než ve třicátých letech. Závislost na spotřebě ropy několikanásobná.

V současném světě může být dostupnost potravin omezena nejméně dvěma způsoby:

  • Ekonomicky: Obchody budou plné potravin, ale mnoho lidí na ně nebude mít. Deset procent nejchudších českých domácností dnes vydává za potraviny přibližně čtvrtinu svých příjmů. Ceny potravin na světových trzích již několik let rostou a prognózy naznačují další růst. Pokračující ekonomická krize může uvrhnout mnohé domácnosti do situace, kdy výdaje za potraviny budou tvořit padesát a více procent celkových rodinných výdajů. Důvodem nemusejí být jen rostoucí ceny potravin, ale také nárůst nezaměstnanosti a dramatický pokles příjmů zaměstnaných. Například v Řecku se mzdy propadly o 25 – 50 procent. Zatím. V důsledku těchto faktorů může dojít k tomu, že mnoho domácností bude nakupovat jen ty nejnutnější potraviny a na zeleninu či ovoce již mít nebude. Výživa populace se zhorší. Zároveň může výrazně vzrůst počet domácností, které nebudou schopny pokrýt ani náklady na základní potraviny.
  • Energeticky: Obchody zůstanou prázdné, neboť selže zásobování. Scénář, který je možná méně pravděpodobný než předchozí, nicméně jeho dopady by zřejmě byly drsnější. Celý náš dopravní systém, skrze který proudí potraviny do supermarketů a příměstských skladů, je závislý na ropě. Výpadek v zásobování ropou může tento tok kalorií, vitamínů a minerálů zcela přerušit. Ropa je stále vzácnější. Poptávka po ní roste, nabídka od roku 2008 stagnuje. Těžba ropy pravděpodobně vrcholí a v dohledné době začne klesat. To vše zvyšuje pravděpodobnost energetické krize a případného výpadku v zásobování.

Existují různé postupy, jak se pojistit proti těmto scénářům. Domácnostem lze doporučit vytvoření zásoby trvanlivých potravin na několik měsíců nebo lépe na celý rok a průběžně tuto rezervu obnovovat. Nákupem většího množství potravin lze ušetřit. Kromě toho, jak upozorňuje publicista Juraj Mesík, investice do trvanlivých potravin je dnes výhodnější než držet peníze v bance, neboť očekávaný procentuální nárůst cen potravin je vyšší než úroky ze spoření.

I když přístupů k osobní potravinové bezpečnosti je nepochybně vícero, dobrým základem vždy bude samozásobitelství, zahradničení a různé soběstačné dovednosti. V mém pojetí je program osobní potravinové bezpečnosti (POPB ) tvořen pěti body:

  1. Pěstování kalorických potravin. Klíčová dovednost. Umět si vypěstovat základní potraviny, které zajistí podstatnou část výživy. Doporučit lze například kombinaci plodin, které tvořily jádro jídelníčku amerických indiánů: dýně, fazole, kukuřice a brambory. Pro mírné pásmo neexistuje žádná plodina s vyššími kalorickými výnosy na m2 nebo na hodinu práce než brambory. Vypěstovat a „vymlátit“ kukuřici je snadnější než vypěstovat a vymlátit jakékoli jiné obilí o stejné kalorické hodnotě. Fazole a jiné luštěniny je snadnější sklidit a připravit z nich pokrm než udělat totéž s obilím. Na svém pozemku pěstuji tyto plodiny několik let a rozhodně je mohu doporučit
  2. Pěstování vitamínů a minerálů. Nezbytný doplněk kalorických potravin potřebný k zajištění plnohodnotné výživy a udržení zdraví. Zdrojem vitamínů a minerálů může být například jedlý les, ale také klasická zeleninová zahrádka. Patří sem zelí, okurky, rajčata, feferonky, cibule, česnek, křen, ovoce, ořechy, různé lebedy a jiné špenátovky, jedlé trvalky, plevele, kořeninové plodiny, bylinky a jiné. Z ovoce, zeleniny a koření se v krizi mohou rychle stát luxusní potraviny, které si ne každý může dovolit. Důležité je umět tyto plodiny nejen vypěstovat, ale také zpracovat a uskladnit na zimní období. Kvašení, sušení, nakládání, výroba marmelád, kompotů, šťáv, moštů, likérů – to jsou neocenitelné dovednosti. Z potřebné výbavy lze zmínit zavařovací hrnec, kameninovou nádobu na zelí, zásobu octa a soli, případně sušičku.
  3. Odrůdový zápisník. U většiny zemědělských plodin existuje značná odrůdová rozmanitost. V rámci posilování osobní potravinové bezpečnosti je strategicky důležité zkoušet různé odrůdy, testovat jejich zdatnost v lokálních podmínkách, odolnost proti místním chorobám a škůdcům, vhodnost pro různá použití a kuchyňské úpravy, ranost, výnosy. K tomu je užitečné zřídit si „odrůdový zápisník“ a zaznamenávat do něj zkušenosti s jednotlivými odrůdami. Za několik let budete mít neocenitelný zdroj informací, na jehož základě budete schopni srovnávat odrůdy pěstované v různých letech. To vám umožní vybrat ty nejlepší, na které se lze v nouzi spolehnout.
  4. Semenaření. Dovednost, která vám zajistí dostatek kvalitního osiva pro osetí větších ploch a nezávislost na semenářských korporacích. Vlastní bio-osivo vás nic nestojí a může mít mnohem lepší kvalitu než komerčně dostupná semínka. Třeba lepší klíčivost. Další výhodou je, že semenaření obvykle vede k nadbytku osiva. Nejste limitováni obsahem zakoupeného balíčku. Máte tolik semínek, že jimi nemusíte vůbec šetřit. Přebytky nabídnete sousedům a známým a ještě můžete část prodat – třeba na aukru. (I když si nejsem jist, zda je to legální.) Semenaření je dovednost, díky níž můžete vylepšovat pěstované odrůdy dle svých požadavků a představ. Semenaření je neoddělitelně spjato se šlechtěním. Vždy, když vybíráte semínka ze svých rostlin, provádíte selekci a tvarujete odrůdu. Selekcí můžete vyšlechtit například vlastní odrůdu dýně, která má chuťové vlastnosti šité na míru vašemu žaludku.
  5. Domácí semenná banka. K zajištění osobní potravinové bezpečnosti není třeba být plně soběstačný. Stačí se udržovat v režimu částečné soběstačnosti a v případě nouze přepnout během jednoho roku na maximální zvládnutelný výkon. Jedním z předpokladů přechodu na maximální možnou soběstačnost je dostatečné množství životaschopných semen na osetí plochy o rozloze 1800 m2. Právě tolik půdy je třeba k uživení jednoho konvenčního strávníka. K osetí takové plochy by dle mých zkušeností a výpočtů bylo třeba 6000 semen kukuřice (900 m2), 8000 semen keříčkových fazolí (480 m2) a cca 200 semen některé bujně rostoucí odrůdy dýně (420 m2). S tím, že kukuřice a dýně se sejí ve dvojnásobném množství, aby byla možná selekce mladých rostlin. Tuto rezervu semen lze samozřejmě hromadit postupně v průběhu let. V mrazničce vám náležitě ošetřená semena vydrží téměř neomezeně dlouho, aniž by ztratila klíčivost. Semennou banku lze zároveň použít k zálohování veškerých odrůd, které jsou pro vás důležité.

Obr. výše: Semena fazolí, kukuřice a dýní.

Nastíněný program osobní potravinové bezpečnosti má jednu výhodu. K jeho realizaci nepotřebujete vlastnit půdu. Plně si vystačíte s pronajatým pozemkem. Aneb jak napsala šlechtitelka Carol Deppe ve své knížce The Resilient Gardener: Kdo bude mít znalosti, zkušenosti a osivo, tomu lidé v případě krize půdu rádi poskytnou.

———————————————————————————————————————————————————-

O autorovi: Marek Kvapil provozuje web potravinovezahrady.cz, zahradničí na svém pozemku na Hané a lektoruje kurz Design permakulturní zahrady. Momentálně chystá kurz zaměřený na potravinovou soběstačnost.

převzato: http://www.potravinovezahrady.cz/

Aktivní témata na fóru