Co je to domov? Rodina? Místo, kde se vyspíte a nebo hromadíte věci? Ani ne tak zdaleka. Toto je otázka, nad kterou jsem se poslední dobou hodně zaobíral a popravdě nemůžu přijít na odpověď.

Hodně lidí považuje domov za místo, kde žije s rodinou, místo, kam se každý den vrací, teplo, klid, milující hyperaktivní pes, který hned vrtí ocasem, jakmile se vrátíte domů, div že neudělá loužičku. Prostě místo, kde se člověk snaží trávit většinu svého času…

To jsou hodně pádné argumenty čemu říkat domov, ale platí toto i pro mě? Co je pro mě domov? Před 3/4 rokem se odstěhoval ségra, pár měsíců na to se začalo bortit rodinné zázemí a mamka se před pár měsíci odstěhovala pryč. Z logického uvažování označit domov za místo, kde je milující rodina z mého pohledu ani nelze. Není žádná. A popravdě bych si pak jen nalhával lži. Označit moje současné bydliště za domov z pohledu, že se sem vracím každý den, pouze vyspat, říkat domov ani nelze. Spát lze kdekoliv, v hotelu, v autě a klidně i práci, pod mostem, ve stanu, prostě kdekoliv kde je to jen možné. Takže označit moje spací místo za domov ani z pohledu potřeby spánku nelze. Většinu času trávím v práci a nebo v hospodě. Už pomalu ani nestíhám se dívat na anime.

Žádné zvíře delší dobu nemám a ani nechci. Není na něj prostě čas, nálada a ani chuť. Mazlíček se čas od času dožaduje pozornosti a je potřeba se o něj starat. Takový pes, který by si koupil sám žrádlo, nandal si ho do misky a vzal si vodítko a šel se sám vyvenčit by byl pro mě ideální. A označit za domov místo, kde je teplo a klid snad z mého pohledu ani nelze. Ten zápach, když dorazím domů a zuju si boty, tak mě okamžitě bací přes držku, div že další ránu neschytám o zeď. A o klidu se ani taky moc mluvit nedá. Tady jedna televize, támhle rádio, a támhle zase další televizní program. Úplně na palici.

Takže mě zbývá označit domov za místo, kde mám trvalé bydliště. Jenomže i to se příčí dalším faktům. Je hodně případů lidí, co mají trvalé bydliště na městské radnici a označovat to za domov ani nemůžou a ani nechtějí. A co teprve takoví vězni? Pochybuju, že své přechodné bydliště ve vězení na několik řádu let budou označovat za domov.

Vše co je typicky charakteristické pro vlastnosti domova, tak jsem ztratil nebo nemám. A myslím si, že ani nemám právo označovat mé trvalé bydliště za domov. Čím více se ponořuju do hloubi této problematiky, tak se mě dělá úzko. Jak stačí málo k tomu, aby člověk ztratil vše, co měl každý den kolem sebe. Jsem doma, ale připadám si tu jako cizí člověk. Jako cizinec co zavítal do neznámých končin světa. Vše mi je tak blízké a přitom hodně vzdálené. Mám to na dosah ruky, ale jakmile po tom sáhnu, tak se vše vypaří.

Mám právo nazývat svůj domov domovem? Je to opravdu můj domov? A nebo jsem nikdy nikde žádný neměl? Poslední dobou zdá se mi, jako by to vše kolem mě byla jen lež. Lež plná nenávisti a pomsty, která nemá ani pevné kořeny, kvůli které bych se mstil.

Sice tu šance je jak vrátit domov, tam kde byl. Založit vlastní rodinu, ale upřímně po nepříjemných událostech, které jsem zažil se mě do tak závazného kroku ani nechce. Nerad bych totiž chtěl, aby se vše opakovalo. Abych zažil znova, to co bolí a s čím se člověk musí vyrovnávat, byť celý život. Ale třeba taky ne.

Važte si věcí, byť i těch obyčejných! Nikdy nevíte, kdy o ně můžete přijít.

převzato: http://blog.benda-11.cz/