Nedávno jsem při svém brouzdání po netu, kterým si občas zpestřuji pracovní den, narazil na tenhle zvláštní pojem.
Co je to minimalismus jsem tak zhruba tušil u umění a u zenových zahrad.

Otevřel se mi tak celý nový svět plný inspirace. Ačkoliv sice ne se vším souhlasím, líbí se mi ta snaha trochu zpomalit, vydechnout a rozhlédnout se okolo sebe v tomhle uspěchaném světě.

Zkusím v pár bodech zhodnotit, co se mi líbí a co naopak ne.
1) Snaha o skromnost.
Proč ne. Člověk hromadí spousty zbytečností a přitom si vystačí s málem. Nevědomky jsem začal s minimalismem hned dvakrát. Nejdříve v rámci trampingu - koupil jsem si US tornu (pro ty, kdo nevědí, oč jde, to zjistí zde a zde), která prostě člověka ke skromnosti a minimalizování výbavy donutí. Teď při práci u Hradce a spaní ve třech postelích, o kterém už jsem před časem psal, v tom docela zdárně pokračuju. Co si vezmu v tašce, to na týden mám. Člověk se rychle naučí posoudit, co opravdu potřebuje, a co jen převáží jako vůl sem a tam.
Na druhou stranu, hnát skromnost do extrému mi taky přijde jako hloupost. Člověk okolo sebe potřebuje nějaké zázemí a pocit jistoty, opory, místo, které si člověk zařídí tak, jak mu to vyhovuje. Nelze se dokonale uvolnit a najít klid, když na něho neustále podvědomě útočí okolní vjemy, které nejsou v harmonii s jeho osobností.

2) Zpomalení.
To ani nebudu rozebírat. To prostě v naší společnosti chybí. Ostatně, kdy jste se naposledy zastavili a jen tak pozorovali hlemýždě, jak se pomalu sune, déšť jak padá z nebe, vlnění listí na stromech, nebo se dívali, jak se pomaličku vsakuje voda do květináče. Zkuste to, uvidíte, že nejsme navyklí se dlouho soustředit na vědomé nicnedělání a relaxování. Pořád bychom někam spěchali…

3) Prokrastinace.
Tohle je spolu s multitaskingem věčný problém. U mě to došlo tak daleko, že se nechám odvádět i od toho, co mě odvedlo od práce. Někdy se mi stane i ten paradox, že se nechám odvést od práce, abych se k ní řetězem prokrastinování zase vrátil z druhé strany. Myslím, že tady minimalisti dokonale vystihli odvěkou pravdu: "Kdo nezačne, neskončí." Vůbec některé nápady na osobní rozvoj nemají špatné. Jen se ještě dokopat k tomu se jimi řídit…

4) Zjednodušování a pořádek.
V tom hle s minimalismem téměř bez výhrady souhlasím (do určitého bodu, který by se dal definovat jako "naházet to všechno na jednu hromadu" - to se zase vracíme k chaosu překombinovaného, jen z opačného konce kruhu). Jelikož jsem člověk, který má tendenci k zesložiťování, svojí tendence si vědom a soustavně s ní bojuje, je pro mě každá inspirace dobrá.

V čem s ním naopak nesouhlasím, je již zmíněné osekávání hmotných statků na minimum. Například pro čínský čajový obřad je potřeba drahé vybavení. Vše se sice dá poskládat z toho, co je k mání, ale pokud má mít i jistou estetickou úroveň… Ne každý má dost šikovnosti a času, aby si pěkné čajové moře vyrobil sám.
Také se mi na něm nelíbí minimalizace ambicí a snaha oprostit se od stanovování velkých cílů. I apel na snižování zájmových činností mi není moc po chuti. Rád se věnuju mnoha zajímavým věcem, a ačkoliv je pravda, že často pro nějakou z nich nemám čas na jinou, nechtěl bych to měnit.