Základem ekovesničky je komunita - část 1

Základem každé ekovesničky je vždy komunita lidí. Lze vlastně říci, že ekovesnička je skupina lidí, kteří chtějí vědomě vytvářet a rozvíjet takové vztahy k sobě navzájem, k lidem mimo ekovesničku a k okolní přírodě, aby tyto vztahy byly trvale udržitelné.


V ekovesničkové komunitě se lidé navzájem dobře znají a každý cítí, že může ovlivnit chod a rozhodování komunity. Každý cítí svou potřebnost pro komunitu a zároveň potřebnost komunity pro sebe. Různými výzkumy bylo zjištěno, že počet členů takové skupiny by neměl překročit 500. Pouze u komunit velmi silně spojených a hodně izolovaných od svého okolí by se mohl pohybovat okolo 1000 členů. Ale naopak u běžných komunit v dnešním stále více propojeném světě by neměl překročit možná ani číslo 100.

Komunita tvořící ekovesničku musí být demokratická a o zásadních otázkách musí rozhodovat na základě společného konsenzu. Je potřeba zdůraznit, že komunita založená na poslouchání jednoho autoritativního vůdce není v žádném případě zdravou komunitou a proto není ani trvale udržitelná. Praktická zkušenost ukázala, že skupiny podřízené autoritativnímu vůdci se po určité době nutně rozpadnou.

Dlouhodobě udržitelné jsou pouze skupiny založené na opravdovém demokratickém komunitním principu, tj. principu aktivní účasti všech členů komunity na rozhodování o zásadních otázkách chodu komunity. Nutno samozřejmě ihned zdůraznit, že tento princip je nutnou podmínkou, není ale v žádném případě zárukou trvalé udržitelnosti komunity.

Komunita se stane trvale udržitelnou pouze tehdy, když její členové vědomě chtějí, aby takovou byla. Princip skutečné dobrovolnosti a každodenního vědomého usilování o zdravou a fungující komunitu je nezbytným vnitřním postojem každého člena trvale udržitelné komunity.

Už jen samotný vznik komunity je často velmi těžkým úkolem. V dnešní době se slovo komunita užívá jako obecné označení po mnohé skupiny lidí, spojené společnými zájmy a aktivitami. Ale taková skupina ve skutečnosti obvykle opravdovou komunitou není. Opravdová komunita se velmi podobá rodině, s tím rozdílem, že všichni její členové jsou bráni jako rovnocenní. Hierarchizování členů v rámci komunity je cestou vedoucí obvykle velmi rychle k jejímu rozpadu.

Pravá komunita je místem, kde se lidé cítí bezpečně a nemusí se před ostatními přetvařovat. Což se ovšem snáze řekne, ale v praxi mnohem hůře realizuje. Cesta k vytvoření pravé komunity je obtížná. Skupina lidí, snažících se takovou pravou a záměrnou komunitu vytvořit, při ní musí projít katarzí (často psychicky dosti bolestivou), při níž se vzdá zažitých rolí a masek, na něž jsme zvyklí z našeho každodenního života a začne chápat sebe sama a ostatní v rámci komunity jinak.

Mnoho skupin se nikdy neodhodlá k vytvoření skutečné komunity, nebo takovou komunitu vytvoří jen část jejích členů. Pak obvykle hovoříme o „zdravém jádru“ skupiny. Ti, kteří se neodhodlají, nenajdou odvahu projít katarzí vzniku pravé komunity, pak dříve či později od takové skupiny odpadnou.

Rozlišit pravou komunitu od komunity pouze předstírané je kupodivu velmi jednoduché. V předstírané komunitě se lidé k sobě chovají „jako andílci“, jsou na sebe přehnaně hodní, stále se usmívají (mnohdy křečovitě nebo přihlouple), všichni se tváří, jako by všichni členové komunity byli vlastně úplně stejní, za každou cenu se snaží vyvarovat jakýchkoliv vzájemných konfliktů a proto se snaží skrývat své problémy a nebo naopak mluví jen o těch „bezpečných problémech“, kdežto skutečné problémy své i celé skupiny pečlivě skrývají. Funguje-li komunita takto, pak je to pouze „pseudo-komunita“. Pouze hra na komunitu, která se s pravým smyslem komunity míjí.

Bohužel většina „komunit“, které lidé vytvářejí, jsou právě takové pseudo-komunity. Pokud to v takové předstírané komunitě začne „skřípat“, tak se její členové nesnaží problém skutečně pochopit a doopravdy řešit. Naopak se snaží ze všech sil obnovit předchozí „ideální stav“, obvykle vyloučením těch „neposlušných“, kteří jim to tam „kazí“ svými „podvratnými řečmi“ apod.

Pokud jste někdy zažili rozpad takové pseudo-komunity, nebo jste byli těmi vyloučenými „zlobivými“, pak ničeho nelitujte, naopak to berte jako velmi cennou životní zkušenost. Pseudo-komunita totiž zcela zákonitě spěje k rozpadu. Lidé vydrží předstírat tuto „svatost“ jen po určitý čas. Po nějaké době zjistí, že je pobyt v takové pseudo-komunitě vlastně velmi vyčerpává a odcházejí.


převzato: http://wwwold.ekovesnicky.cz/clanky/komunita_1.html

Aktivní témata na fóru

  • Pozdě, ale přece. Jak to řekl ten Robejšek? Když už není zbytí, tak i ten...

  • to je ale novinka... http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/rakousky-kancler-rozdelovani-uprchliku-neni-resenim-migrace/1574870

  • no nebo si najdi stáj, kde podestýlají slámou...

  • No jo, to mě mohlo trknout s tou půdou. Jenže já sypu na zahradu i...

  • jehličnaté piliny okyselují půdu. Konečně napadl sníh a my se konečně můžeme vydat na sjezdovku...